Stránky

22. února 2018

MOŇA & MENTAL BREAKDOWN pt 2

Většinou se tvářím, jako kdybych neměla ani kousek citu v těle, ale pravda je trochu jiná.

Někdy ho mám v těle až přebytečně dost. 

Vždycky když mě někdo zklame, říkám něco ve smyslu Já věděla, že se to stane, Nečekala jsem od něj něco jinýho nebo Lidi jsou prostě takoví, co se dá dělat. A pak sama sedím v lese na pařezu nebo pozoruju auta projíždějící po silnici a přitom si nechávám slzy stýkat po obličeji (100% pravda).

Nevím, kde se ve mě bere představa toho, že nepotřebuju projevovat žádný emoce a sdělovat lidem svoje myšlenky a pocity. Je to špatně. Uvědomuju si to, ale neumím s tím nic udělat. Vždycky se zhluboka nadechnu, počítám do tří a pak otevřu pusu s tím, že už konečně někomu řeknu, jak se doopravdy cítím. Ale pak ji vždycky zase rychle zavřu.

Nebo místo toho řeknu nějakou totální sračku.

A pak si to vyčítám tři dny a zase sedím v lese na pařezu nebo pozoruju auta projíždějící po silnici a brečím. Je to uzavřenej koloběh. 

Mrzí mě, když si lidi myslí, že jsem úplně bezcitná nebo dokonce i zlá, když je opak pravdou. Ale nedělám nic proto, aby poznali, že se mýlí. Že je pravda úplně někde jinde. 

Proč bych to taky dělala?

Většina lidí lpí na svých názorech a jen máloco je přinutí zamyslet se znovu nad svým pohledem. Ať už na ostatní lidi, na situace nebo na věci. Spousta z nich si myslí, že změna názoru je jen pro slabé, kteří si neumí "stát za svým". Proč by tedy měnili svůj pohled na osobu, na kterou si udělali svůj názor už dávno? Berou to jako zbytečnost.

Taky jsem tvrdohlavá. Ale myslím si, že právě změna názoru rozhodně není známkou slabosti. Spíš naopak. Ale málokomu tohle dochází.

Bojím se projevovat emoce kvůli lidem. Věřím tomu, že mě budou soudit. Něco ve smyslu Znám ji už pět let a NIKDY se takhle nechovala, tak na co si teď hraje?

Ale přitom si právě těch pět let na něco hraju. Že by další uzavřenej koloběh? Doufám že ne. 

Tohle je jeden z hlavních důvodů, proč mám takovej zmatek v mojí hlavě. Žijou tam dvě osobnosti.

Jedna je věčně znechucená a naštvaná, nikomu nevěří, nesnáší drama a hádky, nenávidí hlasitý projev ostatních a miluje ticho.

Druhé by se líbilo být středem pozornosti, miluje drama a vyhrocený situace, sype kolem sebe vílí prach a nejradši by obejmula všechny lidi na planetě.

Jak mám žít líp????

p.s.: pardon
p.p.s.: jestli teď máte depresi, omlouvám se
p.p.p.s.: nejsem schizofrenik

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za komentář! :)